Améba Naegleria „rozpustí“ mozek do pěti dnů, varuje parazitoložka. Je i v Česku
Na Slovensku nedávno zemřelo dítě po nákaze vzácnou „mozkožravou“ amébou. Podle odborníků šlo o náhodnou, ale smrtící infekci způsobenou mikroorganismem jménem Naegleria fowleri. „Pokud pronikne nosem do mozku, rozkládá jeho tkáň tak rychle, že nakažený člověk může zemřít během několika dní,“ říká parazitoložka Eva Nohýnková z Ústavu lékařské mikrobiologie první lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V Rozstřelu varovala před koupáním v teplých sladkovodních vodách a poradila, jak se chránit – třeba i obyčejným kolíčkem na nos.
Kdybych se dnes vykoupal v nějakém termálním jezeře na jihu Slovenska nebo kdekoliv jinde, mám se začít bát, nebo ne?
Ne, nebojte se.
Když hovoříme o mozkožravé amébě, co je to přesně za organismus?
Je to volně žijící organismus, který nepotřebuje parazitovat, tedy nepotřebuje žádného hostitele. Takových volně žijících améb jsou stovky rodů a druhů. Všechny jsou součástí přírodního ekosystému a hrají v něm důležitou roli. Živí se bakteriemi a samy jsou potravou pro další mikroorganismy nebo i vyšší organismy. Tato konkrétní améba není zcela běžnou součástí ekosystému, ale vyskytuje se ve sladkovodním prostředí. Nesnese slanou vodu, takže není v mořích ani v brakických vodách, kde se mísí sladká a slaná voda. Aby se mohla množit, potřebuje sladkou vodu s teplotou kolem 37 °C, přičemž množení je možné až do 45 °C.
Takže v běžném jezeře, které má 25 stupňů, není pravděpodobné, že by se množila?
Ona tam být může, ale nebude se množit. Při 25 °C se nemnoží. V takových podmínkách přechází do formy cysty, což je stadium, ve kterém améba přečká nepříznivé podmínky, například nízkou teplotu nebo nedostatek potravy.
Kdybych se dnes vykoupal v nějakém termálním jezeře na jihu Slovenska nebo kdekoliv jinde, mám se začít bát, nebo ne?
Ne, nebojte se.
Když hovoříme o mozkožravé amébě, co je to přesně za organismus?
Je to volně žijící organismus, který nepotřebuje parazitovat, tedy nepotřebuje žádného hostitele. Takových volně žijících améb jsou stovky rodů a druhů. Všechny jsou součástí přírodního ekosystému a hrají v něm důležitou roli. Živí se bakteriemi a samy jsou potravou pro další mikroorganismy nebo i vyšší organismy. Tato konkrétní améba není zcela běžnou součástí ekosystému, ale vyskytuje se ve sladkovodním prostředí. Nesnese slanou vodu, takže není v mořích ani v brakických vodách, kde se mísí sladká a slaná voda. Aby se mohla množit, potřebuje sladkou vodu s teplotou kolem 37 °C, přičemž množení je možné až do 45 °C.
Takže v běžném jezeře, které má 25 stupňů, není pravděpodobné, že by se množila?
Ona tam být může, ale nebude se množit. Při 25 °C se nemnoží. V takových podmínkách přechází do formy cysty, což je stadium, ve kterém améba přečká nepříznivé podmínky, například nízkou teplotu nebo nedostatek potravy.
Může nás cysta nakazit?
Ne, musí se proměnit v aktivní amébu.
A kdy se tak stane?
Když je v okolí dostatek potravy, například bakterií, a zvyšuje se teplota vody. Cysta to zjistí a za vhodných podmínek se aktivuje.
V jakých oblastech se améba vyskytuje? Je i v českých vodách?
Ano, je globálně rozšířená. Vyskytuje se všude na světě kromě Antarktidy.
Nejpravděpodobnější je její výskyt v termálních lázních?
Pokud mluvíme o umělých bazénech plněných termální vodou, tak ano. Podobný výskyt ale může být i v krytých bazénech nebo vířivkách, kde je vyšší teplota vody.
Co amébu zabíjí? Pomůže chlor?
Ano, Naegleria fowleri je citlivá na volný chlor ve vodě. Musí však být dodržena správná koncentrace chloru odpovídající teplotě vody, protože čím je voda teplejší, tím rychleji se chlor odpařuje a rozkládá. Hygienické předpisy, včetně těch v České republice, stanovují, jaká má být koncentrace volného chloru v bazénové vodě.
Takže to, co běžně najdeme ve veřejných bazénech nebo vířivkách, je dostatečné?
Mělo by být. Za předpokladu, že funguje systém, který chlor do vody pravidelně doplňuje.
A když si třeba v lázních dám termální vodu?
Napít se můžete klidně i vody, ve které je Naegleria fowleri. Tato nákaza totiž s pitím nijak nesouvisí.
Jak se tedy dostane do těla?
Naeglerie jsou ďábelské organismy. Člověka přitom vůbec nepotřebují. Živí se bakteriemi a přežívají ve volné přírodě díky celé řadě adaptací – například zvládají chemické i fyzikální změny prostředí. Jen výjimečně se dostanou do lidského těla, to musí být náhoda. Rod Naegleria má asi 40 druhů, ale pouze Naegleria fowleri má patogenní potenciál a dokáže způsobit onemocnění u člověka. A ta nákaza probíhá velmi rychle.
Když ji tedy nazýváme mozkožravou amébou, jak se do mozku dostane?
Améba se dostane do nosní dutiny spolu s vodou, například když se potápíme. Nosní dutina je od mozkové dutiny oddělena jen čichovou kostí, konkrétně oblastí zvanou lamina cribrosa – to je taková děrovaná část kosti, kterou procházejí čichové nervy. Právě tudy améba pronikne – zlikviduje buňky čichové sliznice a podél nervových výběžků projde skrz kost do mozku.
A co pak dělá v mozku?
Tam začíná naprostý horor. Pro ni je to prostředí, které není přirozené, takže reaguje stresem. Jakmile je v mozku, začne se bránit – a to velmi agresivně. Vylučuje enzymy, které rozkládají mozkovou tkáň, a živí se buňkami mozkového parenchymu.
To je hrozivé. Jak rychle ten proces probíhá?
V průměru k úmrtí dochází do pěti dnů od nákazy. Před tím, už za dva až tři dny, se améba usídlí v čichové oblasti mozku. Ale opakuji, je to velmi vzácné. První případ byl popsán v roce 1962 a do dnešní doby bylo na celém světě zaznamenáno zhruba 500 případů.
Kde jich bylo nejvíce?
Ve Spojených státech. Tam je to už asi 160 případů. Z nich přežili pouze čtyři. Stejný počet hlásí i Pákistán, ale jen za posledních 17 let. Příčina je přitom velmi specifická – souvisí s rituální očistou těla, konkrétně s vyplachováním nosní dutiny, které je součástí muslimských náboženských zvyklostí. Všichni zemřelí byli muslimové a všechny případy se vztahují právě k této formě rituálu.
Smrtelnost je vysoká?
Přes 95 procent. Je to extrémně smrtelné onemocnění.
Ale případy jsme zaznamenali v minulosti i u nás, že?
Ano, v Československu se v 60. letech hovořilo o jisté „epidemii“. Nešlo ale o klasickou epidemii, ale o tzv. rekurentní epidemii – tedy opakující se výskyt. V Ústí nad Labem tehdy během čtyř let zemřelo celkem 16 dětí a mladých lidí. První úmrtí bylo v roce 1962, další následovala v letech 1963, 1964 a 1965. Až později se zjistilo, že šlo o nákazu způsobenou právě Naeglerií fowleri.
A bylo to z jednoho ložiska?
Ano, šlo o neslavně známé Vrbenského lázně v Ústí nad Labem. Epidemie vznikla kombinací tří nešťastných okolností – samotnou konstrukcí bazénu, špatnou dezinfekcí vody a přítomností Naeglerie. Bazén pocházel z 30. let a v 50. letech se upravil pro sportovní účely. Přidala se betonová stěna, která se časem narušila. Mezi ní a původní bazénovou stěnou vznikla dutina, kde se hromadila voda s nedostatečným množstvím chloru. Právě v této dutině se améby množily.
Kdo přišel na to, že šlo o nákazu Naeglerií fowleri?
Klíčovou roli sehrál doktor Lubor Červa. Díky určitým okolnostem jsem se k němu tehdy dostala do laboratoře a jsem za to dodnes vděčná. Právě doktor Červa jako první prokázal, že příčinou těchto úmrtí byla Naegleria fowleri.
Jak to zjistil?
V té době se předpokládalo, že šlo o bakteriální infekci. I hlavní epidemiologové trvali na tom, že původcem jsou bakterie. Doktor Červa ale zkoumal volně žijící améby a jejich patogenitu – testoval je na zvířatech. V roce 1967 kontaktoval doktora Nováka, který sledoval průběh celé epidemie, a přišel s hypotézou, že by příčinou mohly být právě améby.
A jak tedy postupovali?
Společně navštívili patologie v Liberci, Ústí a dalších městech, kde byly uchovány histologické preparáty ze zesnulých pacientů. Patologie je ze zákona musí uchovávat. Doktor Červa měl díky své práci „v oku“, co má hledat. A právě na těchto preparátech stoprocentně prokázal přítomnost Naeglerie fowleri jako příčinu nákazy.
Takže právě on se zasloužil o to, že byl identifikován pravý původce onemocnění?
Přesně tak. Bohužel se na něj dnes příliš nevzpomíná, i když bez něj by se příčina nejspíš nikdy neodhalila.
Jak se tedy proti této nákaze chránit? Má smysl například kolíček na nos?
Určitě ano. Kolíček na nos může pomoci zabránit proniknutí vody do nosní dutiny. Americké úřady to dokonce doporučují, zejména při koupání v teplé vodě ve volné přírodě nebo ve venkovních bazénech.
A v krytých bazénech?
Tam je výskyt velmi vzácný. Většina nákaz pochází z přírodní vody, případně z venkovních bazénů s vyšší teplotou. U krytých bazénů bychom se měli spoléhat na to, že je tam správná koncentrace chloru, kterou kontroluje hygiena.
A když se koupeme ve volné přírodě, jak se nejlépe chránit?
Nejlepší je vyhnout se činnostem, při kterých se voda může dostat do nosní dutiny. Takové to klasické: spadla lžička do kafíčka, potápění či jiné hry. Studentům vždycky říkám, že jakmile si děti hrají a vdechnou vodu nosem, tak právě to je cesta pro amébu.
Dá se améba léčit? Jak léčba probíhá?
Dá, ale bohužel je často příliš pozdě. Smrtnost je velmi vysoká, protože záleží na rychlosti diagnózy. Léčí se kombinací léků – nejčastěji antimykotik, jako je amfotericin, který se podává nitrožilně a někdy i do páteřního kanálu. Jde skutečně o hodiny.
A jaká je šance na přežití, pokud se vše podchytí včas?
Záleží na rychlosti diagnózy a kombinaci léčby. Pokud se onemocnění odhalí včas, šance je přibližně 50 na 50. Problémem je otok mozku – ten bývá hlavní příčinou úmrtí. Podávají se speciální léky proti otoku mozku a využívá se i podchlazení organismu. Tím se snižuje zánět v mozku a zároveň se zpomalí množení améb. Ochlazení organismu může dát více času na účinnou léčbu.
Vy jste se s nějakým konkrétním pacientem setkala?
Osobně jsem se s pacientem nesetkala, ale byla jsem v laboratoři doktora Červy v roce 1984, kdy diagnostikoval jeden z případů u jedenáctiletého chlapce. Celkem bylo v Československu 18 případů – 16 v Ústí, jeden v roce 1968 a jeden právě v roce 1984. Od té doby naštěstí žádný další případ nepřibyl.
