Borelióza nemusí začít červeným kruhem
Najít po výletu klíště není nic neobvyklého. Někdo ho objeví ještě večer, jiný až druhý den a o některých se člověk nedozví vůbec. Zvlášť malé nymfy se dají snadno přehlédnout, pokud se přisají někam do vlasů, za ucho, do podkolenní jamky nebo na záda. Většina přisátých klíšťat nakonec nezpůsobí žádnou nemoc. Přesto má smysl vědět, co se během následujících týdnů může objevit, protože právě klíště obecné přenáší bakterie způsobující lymeskou boreliózu. V Evropě jde o nejrozšířenější infekci přenášenou klíšťaty a běžně se s ní setkávají také lékaři v České republice.
Borelióza
Borelióza bývá mezi lidmi spojována hlavně s červeným kruhem kolem místa po klíštěti. Právě tahle představa však může být trochu zrádná. Kožní skvrna je pro nemoc skutečně typická, jenže nemusí vypadat jako obrázek z učebnice a nemusí ji mít každý nemocný. Někomu se na kůži vytvoří nápadný červený prstenec, u jiného je místo téměř celé červené a jeho střed vůbec nevybledne. Skvrna se také může objevit na zcela jiném místě, než bylo klíště přisáté. A jsou i lidé, u kterých se časná borelióza projeví jiným způsobem.
Původcem nemoci nejsou klíšťata sama, ale bakterie patřící do skupiny Borrelia burgdorferi sensu lato. V Evropě se setkáváme mimo jiné s druhy Borrelia afzelii, Borrelia garinii a Borrelia burgdorferi. Přenáší je především klíště obecné, odborně Ixodes ricinus. Bakterie se v přírodě udržují mezi klíšťaty a různými živočichy, například drobnými savci a ptáky. Člověk se do tohoto koloběhu dostane náhodou, když se na něj přisaje infikované klíště. Ani tehdy ale ještě není rozhodnuto, že skutečně onemocní. Ne každé klíště borelie nese a ani infikované klíště nemusí bakterie přenést při každém sání. Hodně záleží také na délce přisátí. Přenos nebývá okamžitý a ECDC uvádí, že během prvních hodin po přisátí je málo pravděpodobný. Čím dříve se tedy klíště najde a odstraní, tím lépe.
To je také důvod, proč má po návratu z lesa, louky nebo zahrady cenu tělo prohlédnout. Klíšťata totiž nejsou obyvateli jen hlubokých lesů. Daří se jim všude tam, kde mají vhodnou vegetaci, vlhko a dostatek hostitelů. Člověk si je klidně odnese z okraje cesty, vysoké trávy, parku nebo z vlastní zahrady.
Kůže může být po odstranění klíštěte červená úplně běžně. V místě vpichu zůstane drobná tečka, pupínek nebo malé zarudnutí a člověka samozřejmě jako první napadne borelióza. Taková bezprostřední reakce ale často vzniká prostě podrážděním kůže. U erythema migrans, tedy typické kožní formy boreliózy, je průběh jiný. Skvrna se obvykle neukáže bezprostředně po vytažení klíštěte, ale až s odstupem. SZÚ uvádí inkubační dobu nejčastěji od 3 do 32 dnů. Zarudnutí se postupně rozšiřuje a při typickém obrazu dosahuje alespoň pěti centimetrů. Střed může zblednout, ale také nemusí. Právě to je podstatné, protože člověk čekající pouze na dokonale vykreslený červený prstenec může skutečný kožní projev snadno přehlédnout.
Erythema migrans také většinou nebývá nijak zvlášť bolestivý. Člověka tak někdy upozorní spíš jeho velikost než nějaký výrazný pocit na kůži. Pokud se skvrna nachází na dobře viditelném místě, bývá situace poměrně jasná. Horší je to například na zádech nebo ve vlasaté části těla, kam si člověk sám nevidí. Navíc časná infekce může proběhnout i bez toho, aby si nemocný podobného kožního projevu všiml. SZÚ výslovně uvádí, že časné stadium může být i bez zjevných příznaků. Vedle skvrny se někdy přidají potíže, které na první pohled nejsou nijak zvláštní. Únava, zvýšená teplota, bolesti hlavy, svalů nebo kloubů, někdy zduřelé uzliny. Kdyby člověk nevěděl o předchozím klíštěti, snadno si řekne, že na něj něco leze. A protože podobné obtíže provázejí mnoho úplně jiných nemocí, samotné o sobě boreliózu nepotvrzují. Borelióza nemusí zůstat jen v místě, kam se klíště přisálo. Pokud se infekce neléčí, může se u části nemocných rozšířit a začít působit potíže v jiných částech těla. Mezi dobře popsané formy patří postižení nervového systému, kloubů a méně často také srdce.
U neuroboreliózy mohou být projevy dost různorodé. Poměrně známá je obrna lícního nervu. Člověk najednou hůř ovládá polovinu obličeje, poklesne mu koutek úst, hůře zavírá oko nebo se mu obličej při úsměvu nápadně stáčí k jedné straně. Mohou se objevit také bolesti nervových kořenů nebo příznaky zánětu mozkových blan. U jiné skupiny nemocných se infekce projeví na kloubech. Lymeská artritida postihuje především velké klouby, často koleno. Typický je zřetelný otok, který může být poměrně výrazný. Méně častou komplikací je lymeská karditida, při níž může být narušeno vedení elektrických vzruchů v srdci. Nejde o nejběžnější podobu boreliózy, ale patří mezi její známé a doložené projevy.
To všechno jsou možné následky infekce, nikoli popis toho, čím musí projít každý člověk s boreliózou. Průběh se výrazně liší a při včasném rozpoznání se nemoc léčí antibiotiky dříve, než se podobné komplikace vůbec stačí rozvinout.
Kolem krevních testů na boreliózu vzniklo tolik nedorozumění, že stojí za to vysvětlit, co vlastně laboratoř hledá. V běžné diagnostice se zpravidla nehledá přímo samotná bakterie, ale protilátky, které proti ní vytvořil imunitní systém. Jenže protilátky nevzniknou několik minut po nákaze. Organismus na jejich tvorbu potřebuje čas. Člověk tedy může být v úplném začátku nemoci nakažený, ale krevní test ještě vyjde negativně. Právě časná fáze je z tohoto pohledu zrádná. Stejně důležité je vědět, že to funguje i opačně. Protilátky mohou po prodělané infekci v organismu přetrvávat. Jejich nález tedy sám o sobě neznamená, že člověk právě teď trpí aktivní boreliózou.
V české Národní referenční laboratoři se sérologická diagnostika provádí dvoustupňově. Nejprve se používá vyhledávací test a pozitivní nebo hraniční nález se následně ověřuje konfirmační metodou. Ani dobře provedený laboratorní test ale nelze oddělit od toho, co se s pacientem skutečně děje. U typického erythema migrans se navíc na pozitivní krevní výsledek čekat nemá. Časné protilátkové testy mohou být ještě negativní, přestože kožní nález borelióze odpovídá. Proto se typický erythema migrans diagnostikuje především podle klinického obrazu a léčí se bez zbytečného odkladu.
Lymeská borelióza je bakteriální infekce a antibiotika jsou její standardní léčbou. U časného erythema migrans se používají například doxycyklin, amoxicilin nebo cefuroxim. Délka léčby není libovolná a závisí na konkrétní formě nemoci. U samotného erythema migrans doporučují odborné postupy léčbu v řádu zhruba deseti až čtrnácti dnů podle zvoleného antibiotika, nikoliv automaticky mnohaměsíční kúry. Jiný postup může být potřeba u některých neurologických, srdečních nebo kloubních forem. O tom už rozhoduje lékař podle konkrétního nálezu a závažnosti stavu. U většiny nemocných je léčba úspěšná. ECDC uvádí, že většinu případů boreliózy lze antibiotiky vyléčit. Pokud ale infekce před léčbou způsobila závažné poškození některé tkáně, nemusí všechny následky zmizet okamžitě.
Právě tady se dostáváme k tématu, které se kolem boreliózy často dostává do poněkud divokých debat, k lidem, kteří mají obtíže ještě dlouho poté, co léčbu dokončili. Takoví pacienti skutečně existují. Někteří po léčbě uvádějí dlouhodobější únavu, bolesti nebo problémy se soustředěním. Není tedy pravda, že si tyto potíže někdo nutně vymýšlí jen proto, že už dostal antibiotika. Současně ale není doloženo, že by samotné přetrvávání těchto příznaků znamenalo pokračující aktivní infekci, kterou je potřeba znovu a znovu přeléčovat antibiotiky. CDC v aktualizovaných informacích uvádí, že důvod, proč podobné obtíže u některých lidí přetrvávají, není dosud objasněn. Český SZÚ zároveň uvádí, že u postborreliového syndromu nebyl prokázán přínos dlouhodobého podávání antibiotik oproti placebu.
Člověk samozřejmě nemůže po celé léto chodit ven s pocitem, že na něj z každého stébla trávy čeká borelióza. Ani to není potřeba. Mnohem větší smysl má několik jednoduchých návyků. Při pobytu v místech s klíšťaty pomůže repelent a vhodné oblečení. Po příchodu domů stojí za to prohlédnout nohy, třísla, podpaží, podkolenní jamky, oblast pasu, místa za ušima a hlavu. Pokud člověk klíště objeví, má ho odstranit co nejdříve. Tím se pravděpodobnost přenosu borelií snižuje. Pak už není nutné se každý den pozorovat v zrcadle s obavou, že nemoc právě začíná. Stačí si pamatovat, že klíště bylo přisáté, a všimnout si případné změny.
Malá červená tečka hned po vytažení klíštěte není totéž co skvrna, která se po několika dnech začne zvětšovat. Stejně tak není dobré ignorovat nevysvětlitelné neurologické potíže nebo nápadně oteklý kloub jen proto, že člověk žádný typický červený kruh nikdy neměl. Právě onen červený kruh totiž možná borelióze udělal trochu medvědí službu. Je tak známý, že někteří lidé čekají právě na něj a všechno ostatní přehlížejí. Nemoc přitom může mít mnohem méně ukázkovou podobu. Na druhé straně není důvod vidět boreliózu za každou únavou, bolestí kolena nebo každým červeným místem na kůži. Podobné problémy mají mnoho jiných příčin a ani pozitivní protilátky bez dalších souvislostí nejsou důkazem právě probíhající infekce.
Je to bakteriální infekce s několika dobře popsanými podobami. Když se zachytí a správně léčí, většina lidí se uzdraví. Až půjdete ven, buďte jen připraveni a vybaveni.
