Když v rodině kralují tasemnice - příběh paní M. K.

13.3.2026

V našem rodu kralují tasemnice. Rakoviny, roztroušené sklerózy. Epilepsie a kolapsové stavy. Tinitus, meniér. Parkinson.

Myslím si, že mám velké štěstí. Viděla jsem hodně ošklivých nemocí zblízka. Proto vím, že klasická (oficiální, západní) medicína má v jejich léčení svoje hranice. Nebudu tu tvrdit, že je neumí vyléčit, natož že je za tím nějaký záměr. Ještě stále věřím v dobro Člověka. Myslím, že většina lékařů dělá, co umí. Přesto ale lékaři nepomohli mým nejbližším uzdravit se.

Když se mi před lety začínalo zdát, že mi slábnou nohy, že mi škobrtají při chůzi, že jsem hodně unavená… jasně, že jsem si uvědomovala, se kterou rodovou nemocí se tyhle příznaky pojí. V tu dobu jsem se po rozvodu sama starala o dvě děti, bydleli jsme v pronajatém bytě a celý náš svět stál na mě a samozřejmě i na mém zdraví. Měla jsem možnost NORMÁLNĚ jít za doktorem, NORMÁLNĚ se nechat vyšetřit a případně se NORMÁLNĚ nechat léčit. A já jsem v tu dobu potkala kamaráda, kterého jsem pár let neviděla. V tom čase, kdy jsme se neviděli, mu lékaři potvrdili roztroušenou sklerózu. Já jsem ho sledovala, jak jde a nohy ho nenesou. Byl to pro mě šok, chlap v nejlepších letech. Takhle dá člověka dohromady normální léčba? A rozhodla jsem se, že já budu zdravá. Prostě budu. Kvůli sobě i kvůli dětem. Raději zdravá než normální.

Tohle setkání a tohle rozhodnutí beru jako jeden ze zásadních okamžiků celého svého života.

Dostala se mi do ruky knížka paní Bláhové Deník poradce. Přečetla jsem ji u kamarádky jedním dechem. Jediné, co mi na její metodě fakt vadilo, byla nutnost sehnat chemické léky. Nevěděla jsem, jak bych se k nim dostala. Nemám známé mezi doktory ani mezi veterináři a jsem srab na objednání léků z neznámého zdroje ze zahraničí. Ale hlavně jsem byla přesvědčená, že přírodní medicína musí fungovat také. Takže jsem začala zkoušet, co mi pomůže.

Raději nebudu popisovat všechny moje metody. Vyzkoušela jsem všechno, co mi dávalo smysl. Něco fungovalo, něco ne. Něco mělo naprosto nečekané účinky. Důležité bylo, že se mi podařilo si vyčistit tělo natolik, že nabralo sílu a nohy zase začaly fungovat. To bylo tak před 12 lety.

Asi už tušíte, že na tasemnice byly moje pokusy málo. Sice se mi po vyčištění od všemožných toxinů z těla ulevilo. Dodala jsem tělu výživu, po které vyhladověle sáhlo. Přírodní potravu, plnou vitamínů, minerálů, antioxidantů. Pomohlo to hodně. Ale nevyřešila jsem příčinu. Stávalo se mi, že jsem narazila na problém, u kterého nestačilo prostě jen zopakovat to, co mi dřív pomohlo. Třeba mi občas zbělely až zežloutly konečky prstů, začaly brnět a ztrácely citlivost. Pomohlo nahřát se v horké sprše, ale kdo by chtěl být celoživotně závislý na horké sprše? V noci mě brněly ruce i nohy. Byla jsem na to zvyklá od dětství, ale stupňovalo se to, budila jsem se několikrát za noc s úplně zmrtvělýma rukama a rozcvičovala je, aby se mi do nich vrátil cit. Záškuby ve svalech po celém těle, tiky u oka. A začala se mi vracet moje stará známá slabost do nohou. Sice zatím mírně, ale vnímala jsem ji. Tohle už popisuju období asi 2-3 roky zpátky.

V průběhu času ke mně přicházely i další „běžné“ potíže, které člověk za život potká. Borelióza přeléčená několika antibiotiky, a přesto potíže zůstávaly. Záněty močového měchýře přeléčené několika antibiotiky, přesto potíže zůstávaly. Tak jsem se zase začala léčit sama. O největším zdravotním problému se raději zmíním jen náznakem, abych někoho neinspirovala napodobit můj postup. Opět jsem se rozhodla spoléhat na to, že jakmile tělo vyčistím a vyživím, bude mít sílu uzdravit se. Ať už se nemoc v lékařské vědě nazývá jakkoliv a ať už o ní lékaři tvrdí cokoliv.

Co ale fungovalo u mě, nemohla jsem zopakovat u druhých. Dnes dodávám – naštěstí.

Syn začal být nemocný. Nejdřív jenom obyčejné „mami, mě bolí hlava“ nebo „mami, mě bolí břicho, hodně“. Motala se mu hlava. Pokaždé jsem ho nechala doma, vyspal se z toho a druhý nebo třetí den byl v pořádku. Ale postupně toho přibývalo a bylo mu špatně co čtrnáct dní. Raději jsem ho vzala na vyšetření k lékařce, aby to nebylo něco vážnějšího. Odběry krve, rozbor moči, „odběr“ stolice špejličkou s vatou. Výsledky? Žádný problém, nic mimo normy. JENOM zvýšená hladina eozinofilů. Což prý podle slov lékařky znamená buď alergii nebo parazity.

Co jsem nedokázala udělat kvůli sobě, to jsem na první dobrou udělala kvůli synovi – napsala jsem paní Bláhové. Když to teď píšu, mám slzy vděku v očích. Odepsala mi skoro okamžitě, dala mi (kvůli místu bydliště) kontakt na paní Tothovou a u ní začal příběh našeho uzdravení. Když mi na první schůzce řekla, že syn má cysty tasemnic v cévách hlavy, udělalo se mi zle. Měla jsem v té době přečtený Deník poradce jedničku a pamatovala jsem si z něj, že hlava se čistí blbě a že se u ní spoléhá na informatika, protože léky se do ní moc nedostanou. Navíc jsem netušila, jestli praziqantel seženu a jak to (sakra) udělám. Když mi paní Tothová řekla, že to jde vyčistit a že to jde sehnat… od té doby už bylo všechno dobré. (Ten balvan musel mít aspoň tunu.)

Všechno ostatní už vlastně není důležité. Už jsme jenom dělali to, co nám poradila. Se synem jsem u ní byla ještě několikrát, vracely se mu některé infekty, které jsme už vyčistili. Nikdy se už ale neozvaly tasemnice. Naše „rodové stříbro“, jak tasemnice s nadsázkou nazvala paní Bláhová při prvním kontaktu – toto stříbro už svým dětem nepředá.

Já v sobě ještě nějaké potkávám, momentálně je tahám z lymfatické tkáně na rozhraní jazyka a krku. Když mám náladu, tak si je i fotím nebo natáčím. Jednak mi moje dokumentární činnost pomáhá nezbláznit se (zvláštní, jak se mě můj mozek docela dlouhou dobu snažil přesvědčit, že to celé nemůže být pravda). A také mi to pomáhá ustát otázky typu: „… a ty si jako fakt MYSLÍŠ, že něco takového v sobě máš???“. No – nemyslím. (Chceš vidět fotky nebo video?)

Pozn.: Foto 1 – tasemnička z jazyka, Foto 2 – asi škrkavka kočičí z jazyka

Brnění rukou mě tak na půl roku přešlo, teď se trochu vrátilo, ale myslím si, že se mi zase podaří zbavit se ho. Slabost nohou je pryč. Svědění nohou (mohla jsem se udrbat) – z 90 % pryč. Pískání v uších je pryč. Z větší části jsou pryč i ostatní zdravotní problémy a problémky. (Pro ženy: ztrácí se mi celulitida a přestala jsem mít suchou kůži na hřbetech rukou). Jasně, že si oba se synem musíme dávat pozor na to, jak budeme fungovat dál. Tatarák už si třeba nedám a do vířivky mě taky nedostanete… Ale ty naše krásky poděděný, ty už nás trápit nebudou.

Jsem vám obrovsky vděčná. Vám všem, co nám pomáháte se těch potvor zbavit. Děkuju.

Martina K.

Komentář poradce:

I když se to tak může zdát, u klientky nešlo o dědičné onemocnění. Příčinou RS, epilepsie, meniéra, kolapsů a dalších výše uvedených nemocí, kterými trpí rodina klientky, jsou nejčastěji tasemnice. Tasemnice nezdědíte, ale můžete se nakazit již v děloze, mateřským mlékem už od útlého dětství a hlavně tím, že získáte riskantní návyky od rodičů. V tomto případě to byl od dětství kontakt se psy, kočkami, konzumace tataráků a syrových vajec. Kromě toho jsme se na začátku musely poprat se zánětem močových cest a ženských orgánů z vířivek.

Od psů, koček a ze syrových vajec se klientka nakazila různými zvířecími škrkavkami a tasemnicemi, také bakterií Leptospirózou, Brucellou a Bartonellou. Syrová vajíčka byla navíc zdroj hepatitid, které klientce poškodily trávení.

Z tataráků získala tasemnice a svalovce. 

Z poštípaní dostala běžné evropské malárie, borelii a vlasovce - ti přispěli k slabosti v nohách.

Z vířivek si "odnesla" bakterie Ureaplasmu, Gardenellu a lidského prvoka Bičenku poševní.

Kromě toho všeho měla běžné lidské parazity - hlavně tenkohlavce, škrkavky, tasemnici dětskou a běžné prvoky z vody.

Syn na tom byl podobně, jen velmi převládal tenkohlavec lidský. Je to běžný parazit z lidského kolektivu. Setkávám se s ním už u dětí, co chodí do školky. Školy jsou na tom, co se týká promoření, stejně. Ale můžete ho chytit i ve veřejné dopravě, na veřejném záchodě, v obchodě a pod. Je to hematofág - pije krev. Když je ho v těle více, dokáže způsobit i anémii a silné únavy.

Chvíli nám trvalo, než jsme se s touto rozsáhlou zátěží vyrovnali. Bohužel došlo i občas k novým infekcím, ale díky poctivé a pilné práci klientky a jejího syna se vždy vše podařilo rychle vyřešit. 

Aktuálně ještě řešíme u klientky uzliny v krku, kde jsou patrně ještě od dětství zapouzdřené škrkavky. Ale věřím, že poslední kolotoč, podpořený lumbrokinázou, která pomáhá rozpustit cysty, už odstraní poslední zbytky.

Petra Tóthová, Ostrava