V Česku se trvale usadil invazní komár japonský
V Česku se usadil invazní komár japonský (Aedes japonicus). Tento druh původem z východní Asie může přenášet nejrůznější patogeny, jako jsou např. západonilská horečka, horečka dengue či chikungunya. Často se vyskytuje v okolí lidských sídel a jako své hostitele preferuje savce včetně člověka. Bezprostřední riziko pro lidi v tuzemsku komár podle vědců zatím nepředstavuje.
V Evropě byl výskyt tohoto druhu komára znám už v roce 2000, na našem území byl poprvé zaznamenán až před čtyřmi roky. Rychle se ale rozšířil a loni i letos jeho výskyt vědci zaznamenali na zhruba polovině z více než 60 zkoumaných lokalit napříč ČR. Lze tak konstatovat, že se zde trvale usadil, jak vyplývá z monitoringu prováděného odborníky ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ) a České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze v rámci projektu zaměřeného na průzkum viru západonilské horečky.
„Tento druh komára se hojně vyskytuje v okolí lidských sídel, kde se množí v nádržích na dešťovou vodu, truhlících pod květináči nebo ve vázách s květinami. Podobná místa na rozmnožování v minulosti využíval původní český komár pisklavý (Culex pipiens), ten ale saje hlavně na ptácích. Oproti němu komár japonský jako svého hostitele preferuje hlavně savce včetně člověka,“ popsal hlavní koordinátor výzkumu Martin Kulma ze SZÚ.
Na rozdíl od komára pisklavého je komár japonský aktivní přes den, jeho aktivita je nejvyšší ráno a večer.
Zavlečen do ČR několikrát
„Naše výsledky ukazují, že populace komára japonského v Česku je z genetického hlediska poměrně různorodá. To dokazuje, že k zavlečení tohoto komára do Česka došlo několikrát nezávisle na sobě a z různých zdrojových oblastí,“ doplnil Bodhi van Wieringen, který se na ČZU věnoval výzkumu genetické struktury populace komára japonského v Česku.
Podle dalšího odborníka ze zemědělské univerzity Jiřího Černého bezprostřední riziko pro lidi v Česku komár japonský zatím nepředstavuje. „To se ale může v budoucnu změnit. Rizikem jsou například cestovatelé, kteří by si přivezli některou z těchto nemocí z tropů a nakazili zdejší populaci invazních komárů,“ upozornil. Stalo by se to tak, že nakažený člověk přiveze infekci z tropů, místní invazní komár, do té doby neinfikovaný virem, nasaje virus z jeho krve a následně se stane přenašečem.
Česko a komáří nákazy
V ČR bylo letos hlášeno 72 případů horečky dengue, osm horečky chikungunya a jeden západonilské horečky – prozatím všechny importované z cest po exotických destinacích. Přímo v Evropě se však objevily lokální přenosy: dengue v Itálii, Francii a Portugalsku, chikungunya ve Francii a Itálii a západonilská horečka hlavně v Itálii.
„Asi 80 procent infekcí západonilským virem probíhá bez příznaků, u jednoho ze 150 nemocných ale může mít těžký až fatální průběh,“ poznamenal vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ Jan Kynčl. Očkování existuje proti dengue a chikungunya, nikoli proti západonilské horečce; léčba je pouze symptomatická.
V Česku byl kromě komára japonského potvrzen i trvalý výskyt komára korejského (Aedes koreicus). Komár tygrovaný (Aedes albopictus), spojovaný s výskytem tropických nákaz v Evropě, je do ČR „jen“ zavlékán zejména v souvislosti s automobilovou dopravou, jeho trvalý výskyt prozatím nebyl potvrzen. Avšak jeho usazení nelze vyloučit.
Obranou před komáry je likvidace líhnišť – míst s výskytem larev. Typickým líhništěm invazních komárů rodu Aedes jsou stojaté vody o malé ploše, kde periodicky stoupá a klesá hladina vody.
„Lidé by neměli dlouhodobě nechávat vodu v kýblech, konvích nebo dalších nádržkách. Vodu v truhlících pod květináči a ve vázách je pak optimální alespoň jednou za dva týdny vyměnit, aby se v ní nemnožily komáří larvy. U velkých sudů a nádrží na dešťovou vodu je dobré překrýt je moskytiérou,“ radí Jakub Dvořák ze SZÚ a ČZU.
Do dalšího výzkumu invazních komárů se může zapojit i široká veřejnost. Pozorování těchto komárů lze hlásit vědcům ze SZÚ, jak informuje ústav na webu.
